Panická ataka

= záchvaty paniky, nejrůznější děsivé reakce a pocity, při kterých si myslíme, že máme infarkt nebo dokonce umíráme
= krátká epizoda intenzivní úzkosti, která způsobuje fyzické pocity strachu (Bojím se o sebe, bojím se o svůj život, zdraví..)
= pocit ”nemohu se nadechnout”, pocit na omdlení, studený pot na těle, motání hlavy, nestabilita těla

Jsou stavy paniky, kdy naše tělo spustilo stresovou reakci “bojuj nebo uteč” a my na ní nereagujeme.

Jsou běžně spojovány s jinou související poruchou, například duševní, či poruchou způsobenou zdravotními problémy. Nicméně může být velmi nepříjemnou společnicí v životě i běžného člověka.

Pocit bezmoci. Nečekané panické a taky nemají žádný konkrétní spouštěč. Prostě náhle přijdou. Neumíme s tím v tu chvíli nic udělat.

Stejně jako u úzkosti tato problematika může s největší pravděpodobností pramenit už z dětství, proto doporučuju přečíst si článek nevědomí, podvědomí a vědomí. (Dole v příloze)

Dlouhodobé přetížení organismu stresem a velkou psychickou zátěží a prostě vybouchnete, jako papiňák.

Tělo se začíná přehřívat, veškerá energie se nahromaďuje na jednom místě. Tělo nad námi přebírá kontrolu a celou situaci vystupňuje, protože se nás snaží ochrániť.

Všechny tyto problematiky, ať už je to strach, úzkost nebo panická ataka mají jednoho společného jmenovatele a tím je:
Že člověk nenaslouchá svému tělu a duši, tím pádem není v rovnováze. Neslyší varovné signály. Červené vlajky. Přetíženost, následná únava, nespavost aj. vezme za své.

Všechny situace, včetně těch, které nás vyvádějí z klidu a probouzejí obavy, zmatek nebo stres, se vždy řeší samy. Člověk není na světě proto, aby se trápil nebo v rozrušení snažil něco vyřešit, ale aby se zklidnil a umožnil samovyřešení dané situace.

to nejdůležitější, co u panických atak lidé často neví

Panická ataka není slabost.
Není to rozbití člověka.
Je to informace. Je to signál těla, že jede dlouhodobě v extrému a už nemá kam ustoupit.

A tohle je klíčové pochopit:
panická ataka není nepřítel – je to volání o pomoc, i když hoří celé tělo a mozek křičí "nebezpečí". Když přijde, nerozpadáme se. Jen se nám ukazuje něco, co ignorujeme už moc dlouho.

Proč se panická ataka cítí tak skutečně?

Protože to je skutečné.
Jenže ne na úrovni hrozící smrti, ale na úrovni přetížení nervového systému.

Když mozek vyhodnotí přetížení jako ohrožení, vyplaví hormony, které nás mají zachránit. A protože v moderním světě většinou neutíkáme před fyzickým nebezpečím, hormony nemají kam odejít — a tělo je z toho doslova "přepálené".

A tady přichází největší zlom v pochopení panické ataky:

Panická ataka není problém těla.
Panická ataka je problém nevybitých emocí.

Strachu, napětí, dlouhodobého tlaku, nevyřčených pocitů, ignorovaných hranic.
A nejčastěji starých ran, které jsme si nikdy nedovolili zpracovat, protože jsme museli "fungovat".

Kdy se panické ataky vracejí?

Když člověk stále jede proti sobě.
Chce být silnější, výkonnější, klidnější, schopnější… ale uvnitř je úplně jiný příběh:

tělo prosí o pauzu
mysl prosí o zpomalení
duše prosí o pozornost

A my místo toho přidáváme plyn.

A přesně v ten moment začne tělo křičet.
Ne proto, že nás chce položit.
Ale protože nás chce zastavit, aby nás zachránilo.

Jak se panická ataka uzdravuje? – Ne tím, že s ní bojuješ

To je největší omyl.
Protiklad paniky není síla.
Protiklad paniky je přijetí a zpomalení.

Panická ataka ztrácí sílu ve chvíli, kdy jí přestaneš odporovat.
Když si uvědomíš: "Tohle je vlna. Jen vlna. Přišla a odejde."
Když dovolíš tělu dělat to, co potřebuje: uvolnit nahromaděný tlak.

A postupně — krok za krokem — se začne dít tohle: